Láska za časů korony aneb jak jsem online napovídala svatbu.
Svatbu jež byla originální, skromná, v duchu eco friendly. Přečtěte si, jak lze udělat svatbu za hubičku, inspirujte se…
Na otázky odpovídá nevěsta: TEREZA. Děkuji! ♥
Většina mých kamarádek či klientek svatbu odložily, ale VY jste se rozhodli vzít „covid / ne-covid“… Co Vás vedlo k tomu udělat svatbu i v lockdownu? Proč jste jí neodložili?
Se svatbou jsme otáleli. Zasnoubili jsme se až po narození 1. dcery – v prosinci v roce 2017. Jenže se nám vůbec nechtělo do příprav.
Oba jsme pracovali v divadle, bylo pro nás nemyslitelné udělat svatbu jindy než v létě, protože přes rok jsme zaneprázdnění. Plány na prázdniny se nám ale změnily, tak jsme nakonec původní termín (červenec) „obětovali“ pro jiné aktivity a na konci léta už jsme si nechtěli přípravami na svatbu „kazit“ prázdniny. 🙂
Odložili jsme to o rok, ale to už jsem byla opět těhotná a manželova babička se z této představy moc neradovala, tak jsme to raději zase o rok odložili…
Jako termín jsme tedy definitivně dali 4. 7. 2020 a oslovila jsem svatební nápovědku Joannu, protože jinak bychom se k přípravám nedokopali.
Začala se tedy plánovat prázdninová veselka a počítat hosté. Do toho vstoupil bratr astrolog a tohle datum nám nedoporučil, navíc svědkyně, která měla dorazit z Kanady, v tento termín nemohla odjet kvůli pracovním povinnostem. To bylo znamení a začali jsme vybírat jiné datum, které bude na jaře.
Nakonec jsme zvolili datum 15. 5. 2020 a pomalu začali zajišťovat ubytování a občerstvení pro cca 70 lidí.
Když v březnu zavřeli (nejen) divadla, tak mě hned ten den napadlo, co tedy se svatbou, jak to uděláme, když bude vše zakázané. Každý mě uklidňoval, že to brzy přejde a do května bude po covidu. Přesto už jsem si dopředu začala dělat scénář malé svatby – to pro případ, že by to nevyšlo.
Odložit jsme to už nechtěli, ne že bychom měli věšteckou kouli a věděli, že za rok to bude stejné, ne-li horší, ale protože už jsme doufali, že za rok budu opět v očekávání se třetím potomkem, kterého jsme si moc přáli a těhotná jsem se vdávat nechtěla (a nemohla, viz ta babička:)
Bylo tedy rozhodnuto. Musíme se vzít letos!
Takže svatba v lockdownu určitě nebyl záměr… Jak jste ses touto překážkou popasovali?
Abychom nikoho neurazili a zároveň dodrželi omezení (tuším, že tehdy bylo snad 10 osob), tak jsme se rozhodli pro tajnou veselku pouze se svědky, jak jsme si to na začátku vztahu tak romanticky vysnili.
S manželem jsme hned věděli, kde svatba bude. To pro mě bylo mnohem důležitější, než co budu mít na sobě a jak budu učesaná nebo namalovaná. O našem plánu věděl jen farář, můj bratr, svědci a Joanna, která nás v této skvělé myšlence podpořila a povzbudila nás slovy, že je to náš den.
Den D – by měl být podle naší představy a ne podle představ rodiny.
Samozřejmě jsme se obávali reakcí, ale zároveň jsem čím dál tím víc souzněla s myšlenkou, „sobecky“ si to užít jen pro nás dva navzdory situaci.
Joanna tedy předělala naše pozvánky na oznámení o uzavření sňatku a vytvořila nám krásné vysvětlující dopisy, proč se tak stalo a s příslibem, že dotyční jsou pozváni za rok na znovuobnovení manželského slibu, což tedy opět vzhledem k situaci a mému dalšímu těhotenství nejde…
S Joannou jsem také konzultovala výzdobu kostela. Kostel, ve kterém jsem se brali je poměrně zchárátralý a to se nám líbilo. Nechali jsme tam všechny pavučiny a „nedostatky“, uklidili jsme jen umělé květiny a jedinou výzdobou byl krajkovým ubrusem ozdobený oltář a všude kolem svíčky v zavařovacích sklenicích ozdobených přírodním provázkem.
Joanně jsem vždy vyfotila a natočila výzdobu a ona mi k tomu dala připomínky, podle kterých jsem to upravila k naprosté dokonalosti a spokojenosti.
Jak jste si poradili s covidovým omezením?
V počtu hostů, byl přítomen jen farář s manželkou, varhanice s manželem, svědek s rodinou, svědkyně s rodinou (která zároveň oblékala, fotila, líčila a pomáhala s koordinací).
Velké omezení, které mě trochu mrzelo, bylo to, které se týkalo šatů. Skvělá výtvarnice Jitka Nejedlá mi navrhla decentní krémové zavinovací šaty, které k mému naturelu seděly naprosto skvěle. Nicméně v době, kdy jsem měla dojet za švadlenou do Prahy, jsme to kvůli zhoršení covidové situace museli zrušit.
Rozhodla jsem se tedy oslovit svědkyni a kamarádku Janu Vackovou, která vlastní obrovský „fundus“ s různými šaty. Už před rokem jsem si tam vybrala jedny krémové krátké šaty, které jsem si přepásala praštěnou starorůžovou květinou.
Ty šaty byly ze sekáče a stály 10 Kč.
Jana se vytasila ještě s jedním klenotem a tím byla dlouhá starožitná krajková sukně z blecháče. Do té jsem se zamilovala. Jana ji na mě upravila, a tak jsem měla šaty za 10 kč a přes to tu nádhernou sukni, kterou jsem si pak na svatební „raut“ sundala a zůstala jen v šatech.
Další omezení: vlasy. Nemohl mě učesat můj bratr kadeřník, takže jsem s ním jen konzultovala, jakým způsobem si mám natočit vlasy, protože jsem stejně nic velkolepého na hlavě nechtěla.
Doprovod k oltáři: K oltáři jsem se rozhodla jít sama, aby to nebylo mému tatínkovi líto, kdyby snad někdy svatba 2 proběhla. Manželův svědek mi sice doprovod nabízel, ale řekla jsem si, že už jsem přeci jen máma 2 dětí a nezávislá žena, tak tohle taky zvládnu a naopak si to užiju.
Všechno promyšleno, nachystáno, roušky a antibakteriální gely v pozoru… Tak jaké to teda bylo? Jaký byl obřad a co následovalo?
Obřad byl nádherný.
Opravdu ryzí, skromný a přesto velkolepý. Takový nádherně obyčejný a přesto výjimečný.
Vtipné bylo, že jsme se oba s mužem chystali v jednom domě, ale každý si nechal jedno patro, abychom se nepotkali. Do toho jsme ještě střídavě hlídali naše dvě malé děti, které přesně před odjezdem přišla pohlídat kamarádka -sousedka.
Na obřad jsem se dovezla sama, nachystala všechny svíce a na kůru se dooblékla, protože nebylo kam jinam se před ženichem schovat. Pak přijel ženich, nachystal kamery, abychom mohli pro rodinu a přátele sestříhat svatební film (opět skvělý Joanin nápad).
Genius loci toho nádherného místa skvěle fungoval, a tak i přes drobné zádrhele, bylo vše skvělé!
Výběr skladeb jsem nechali na varhanici a bylo to dobře. Vybrala krásné melodie z evangelického zpěvníku a byli jsme ji opravdu moc vděční, že kvůli nám přijela. Pan farář nás zná, zná i naše děti, takže jeho slova k nám byla naprosto osobní a krásná.
Svatba se konala odpoledne a chvílemi svítilo slunce,
chvílemi se zatáhlo. Ve chvíli, kdy nám pan farář žehnal,
se paprsky slunce střetly přímo
na našich spojených rukou.
Bylo to magické.
Po obřadu jsme se rychle vyfotili, sfoukli všechny svíčky, vzali z oltáře květinu, zamkli kostel a odvezli jsem se s manželem domů.
Tam už nás čekala kamarádka, která hlídala děti a napekla nám úžasné koláčky a nachystala raut (objednala jsem řízky, guláš-samuraj, chlebíčky, dort a uzenou kýtu). U nás doma to pak probíhalo jako klasický obývákový mejdan. Opět nádherně obyčejně-neobyčejný.
Když všichni odpadli, tak jsme s manželem uklidili nádobí, nechali si doběhnout dojmy a ještě jsme si,
jen tak, do ticha střihli novomanželský tanec v kuchyni🙂
Nakonec mě hlavně zajímá , zda bys doporučila takovou svatbu? Užili jste si „TO“ i přes omezení? Byl nějaký AHA moment?
Byli jsme se svatbou maximálně spokojeni.
Manžel si to nemohl vynachválit, a i když se mu nejprve ten nápad s tajnou svatbou nezdál, byl ohromně překvapený, jak úžasné to bylo.
Doporučila bych ji, ale jen pro toho, kdo to má nastavené tak jako já. Není to asi pro každého. Každý pár je jiný. Zdůraznila bych slova Joannky:
„Udělejte si to. jak chcete Vy. Je to vaše svatba a jestli to tak cítíte, tak to prostě udělejte.“
Kde jste sehnali oblečení pro ženicha, výzdobu, květiny…?
Oblékla nás Jana Vacková, jak jsem psala už výše. Manželovi jsem tedy jen vyprala kalhoty, které jsem mu kdysi koupila v sekáči, k tomu měl bílou košili. Objednala jsem béžové kšandy a polobotky. Kravatu neměl, jen dřevěný motýlek. Jako „svatební“ dar jsem mu ráno věnovala klobouk.
Výzdoba: pavučiny, plíseň, svíčky, krajka, zavařovací sklenice, provázek, světýlka z Pepca
Květiny: zahradnictví Vykvetlo z Mostu. Květiny pěstuji na své zahradě a jsou prostě božské. Takové luční.
Fotografka, stylistka, svědkyně a kamarádka v jedné osobě – Jana Vacková. Děkujeme!
Překvapilo mě, jak takový rituál může, už tak skvělý a pevný vztah jako je ten náš, ještě více upevnit. Mám pocit, že ho to ještě posunulo dál.
Svatba pro mně nikdy neznamenala „nejkrásnější den v životě“, za nejkrásnější dny považuji například narození dětí…
Nemůžu se nezeptat a co rodina, jak to přijali?
Všichni to přijali s dojetím. Vyrazili mi dech i tím, že se vůbec nezlobili. Dokonce nás pochválili, jak jsme to skvěle udělali. Myslím, že i pro ně bylo hlavní to, že se nám narodily děti a byť se na svatbu těšili, tak to také nepovažovali za to nejdůležitější.
Cítím ale, že nějaký rituál rodině dlužíme. Proto jsou v plánu, samozřejmě že opět v režii Joanny, velké TROJ-křtiny našich dětí, které se ponesou ve stejném duchu a stylu…
Já bych ještě dodala, že je to „jen“ svatba. Není to vrcholná chvíle vztahu, a tak se pokuste to udělat tak, aby vás to nesemlelo, nevyčerpalo z úspor, nerozhádalo s rodinou a přáteli…
Děkuju Tereze a Tomovi za důvěru a přeji Vám hodně štěstí, lásky a zdraví!
Jsem svatební Nápovědka. S elegancí a osobitým stylem společně projdeme svatebními přípravami. Dovedu Tě, Milá Nevěsto, v této hlavní roli, až k slavnostní premiéře. Kde na jevišti, před zraky diváků, zazní Váš jedinečný dialog.