Můj příběh Svatební Nápovědky
Kdo jsem? Co dělám?
Jsem svatební nápovědka.
To je moje role ve Tvé životní kapitole, kterou si pracovně, jen pro zachování formy nazvěme: „Svatba“ – světová premiéra!
1. Expozice – uvedení do mého příběhu
Jmenuji se Joanna a mimo role nápovědky, která je krásná a moje oblíbená, hraji také pár jiných rolí. Jsem manželka, maminka, herečka na volné noze, studovaný sociální pracovník a hlavně člověk.
Mám kreativní neposednou uměleckou duši, organizační schopnosti a smysl pro detail.
Jsem spolehlivá, cílevědomá a energická.
Nejsem dokonalá, to ani zdaleka ne, ale jsem skutečná. Žiju báječný život se svou rodinou, budujeme lásku a mám neskutečné štěstí, že dělám to, co mě baví.
Organizací různorodých oslav života, ale především svateb žiju od nepaměti.
Prarodiče mě vedli ke kulturnímu životu, po boku babičky jsem byla svědkem a tichým pozorovatelem nejrůznějších akcí. Moje maminka je perfekcionalistka, která mě naučila všechno, co potřebuju znát o organizaci času, tajemství pohostinnosti a vytvoření neopakovatelné atmosféry. A můj tatínek je všeuměl a kutil, který mě nakazil svým selským rozumem a optimizmem.
Svůj život si užívám, protože už vím, co chci.
Dělám to, co mě baví, naplňuje a i když jsem pod tlakem neztrácím hlavu, a jednám naprosto klidně.
Co vlastně dělám? Napovídám, radím, inspiruji. Objevila jsem svůj skrytý talent v přípravě a organizaci svateb. Dokáži utáhnou celou tu „hru“ (hovoříc divadelním jazykem) od první myšlenky až po jedinečnou premiéru – kdy zazní ono očekávané „Ano“.
2. Kolize - která vyvolala dramatické napětí a potřebu konat
Mohlo by se zdát, že jsem od začátku věděla, co budu v životě dělat. Nevěděla. A nevěděla jsem to poměrně dlouho. Po gymnáziu, které mi mělo ujasnit priority, jsem se rozhodla pro milované herectví. Po méně či více úspěšně začínající kariéře, jsem se rozhodla pro lásku. Opustila jsem rodný kraj, a tak trochu nevědomky i divadlo. Začala jsem studovat v Praze a k mému velkému překvapení jsem dokončila studium na Univerzitě Karlově v oboru sociální a charitativní práce.
„A teď co?“ – ptala jsem se sama sebe. A nebyla jsem sama, ptali se všichni, rodina, kamarádi.
Byla jsem si jistá, že na mně to „něco“ čeká, ale než si mě to našlo, prošla jsem mnohá životní angažmá.
Recepční, asistentka, uklízečka, sociální pracovnice, učitelka, herečka, scénografka, kostymérka, také absolventka nejrůznějších stáží, kurzů, workshopů, školení, seminářů, konferencí a v neposlední řadě jsem se celou dobu věnovala výrobě tiskovin, dekorací a organizací nejrůznějších společenských akcí a především svateb.
A jak se ukazuje, nejpodstatnější je kurz, kterým si procházíme všichni – škola života.
Za více než 10 let, co žiji v Praze, jsem prošla prkny jež znamenají svět, byla jsem měsíc na praxi v romské komunitě, setkala se s vlivnými lidmi, seznámila a poskytovala péči seniorům, v rámci stáže v organizaci „Rozkoš bez rizika“ poznala lidi z sexbyznysu, účastnila se humanitárních konferencí, roznesla pár piv a kafíček, napsala hodně článků nejen o svatbách, zorganizovala akce pro stovky lidí…, ale i přes to všechno jsem netušila co se sebou.
Bylo toho tolik! Světýlkem na konci tunelu byla svatba, moje, teda naše, svatba. Budu vdaná paní, manželka, jednou možná maminka, budu budovat lásku. Já se tak těšila, až si konečně udělám ten vytoužený den – nejkrásnější a nejdokonalejší na celém světě. Všechno si zařídím, vyrobím, zorganizuju, sama udělám.
3. Krize!
Čeká mě svatba. Mám za sebou žádost o ruku, rozlučku se svobodou a teď se jen vdát. Myslela jsem si, že mě čeká jednoduchý úkol. HA, chyba lávky. Z velkého nadšení se rázem stala velké krize. Co se stalo? Já. Sama. Chtěla jsem dokonalost. A zapomněla jsem na nadhled, lehkost a radost. Najednou se z potěšení stal stres a nervy.
Před svatbou jsem si zlomila nohu. (To je tak, když se neposlouchá maminku, trajdá se po lidových zábavách a v zápalu euforie a tance mi nějaký osmdesátiletý pán šlápl na nohu a bylo to.) Se sádrou sedím doma, mám pocit, že jen kynu. Jsem z toho smutná, a tak raději hlavu zaměstnávám organizací vlastní svatby.
Koukám na internet a sbírám inspiraci, vyrábím dekorace, další a další, osnuji plány, co bych ještě měla zařídit, vymyslet, vyrobit.
Úplně jsem se do toho zamotala. Přebrala jsem, jsem zahlcena, vyčerpaná. Najednou jsem si nebyla jistá ani barvou svatby. Fialová. Bude hezká? Není fádní? Co ta kytka? Takový dort? Tento styl svatby? Přebrala jsem! Prala jsem se s tím. Rostla moje nervozita, stres, nechtěla jsem poradit ani pomoct a postupně se ve mně nasbíralo tolik otazníků a dohadů, že to prostě muselo prasknout.
A prasklo, jako balonek. Pffff. Těsně před svatbou, kdy už bylo třeba vše dotáhnout se moje obavy a negativní pocity „vykřičely“. Stála jsem uprostřed svatebního sálu a nevěděla si rady. Nic nedávalo smysl. Krabice plné dekorací, nějaké kytky, rozcházené stoly a židle…
Perfektní představa se rozplynula. Měla jsem pocit, že svatba nebude a pokud ano, tak jen aby byla, ale určitě nebude taková, jakou jsem chtěla.
4. Peripetie – velký zvrat
A zde přichází na scénu můj nastávající manžel a zachraňuje situaci, jako ten pohádkový princ na bílém koni. Zdravým selským rozumem, nadhledem a úsměvem vyřeší moji prohru. Chtěla jsem si všechno udělat sama a ztratila jsem radost a nadšení, jelikož jsem se tolik snažila o dokonalost. A on přišel s plánem jak poskládat židle a stoly a všechno se zlepšilo.
Taková maličkost. Ale vážně to pomohlo.
Najednou do sebe začalo všechno zapadat, mě se zvedla nálada a uvědomila jsem si, kde jsem se spletla. Zapojila jsem do pomoci rodinu a ti se samozřejmě snažili a chtěli taky, aby bylo vše na jedničku, ale nedala jsem jim prostor. Byla jsem v tom, my všichni, emočně angažovaní a tím 100% úsilím o bezchybnost se naše chyby stupňovaly.
Teď už vím jak na to.
Všichni společně pracujeme. Zvládli jsme to. Stoly rozestaveny, každý má své místo, připraveno na svatební veselí. V místnosti čekají koutky plné sladkostí, rodinných alb i foto koutek. DJ zkouší mikrofon, za barem se připravuje led, zahrada je poklizena… Vůbec mi nevadí, že květiny a dorty nejsou tak, jak jsem chtěla, trochu jsme si s tím pohráli a je to. Vše má své místo, řád a možná to není dokonalé, ale určitě je to skutečné.
Tato moje chyba, byla uvědoměním a cestou ke zlepšení. Velkým ponaučením, lekcí na způsob pokus/omyl, ale zvládla jsem to. Naše svatba byla tou nejlepší životní chybou a s každou další svatbou, které jsem se ujala, rostlo mé sebevědomí. Moje schopnosti, nadhled, lehkost, snaha o skutečnost ne dokonalost, osobitý přístup ne stres.
Rozhodně nesmí chybět nezávislý pohled, který dokáže s odstupem emocí, posoudit danou situaci.
5. Katastrofa - neboli katarze
Stala jsem se expertem na svatby. Jsem svatební nápovědka, osoba, která Ti napoví a dovede až do vysněného konce – Vašeho začátku.
Sestavím speciálně pro Vás, pro Tebe Nevěsto, scénář celých svatebních příprav. S elegancí, stylem a úsměvem projdeme společně celou tu dlouhou cestu až ke svatbě. Nebudeme dělat ústupky, ale kompromisy. Mým cílem je ušetřit Tě slepých uliček, zklamání, stresu, slz.
Moje role je napovídat, inspirovat a Tvoje hlavní role je užít si to se vším všudy. Přeju si, aby Tvůj den byl jedinečný, originální, krásný.
Zážitek jež bude provázen klidem a pohodou. Vaše světová premiéra „Svatba“ bude nezapomenutelná!
Vytvořila jsem e-book , základní scénář, dle kterého si můžeš vytvořit osnovu ke svému dni. Předávám ti moje svatební know-how, abys
nemusela dělat chyby, ale aby sis všechny ty úkoly maximálně zjednodušila, na nic nezapomněla a hlavně měla svou unikátní SVATBU.
Nápovědka pořád u Tebe!
S láskou
