Divadelní veselka: Joanna & Miloš

Jak Milošek potkal Jojanku – je krátké video, které Vám prozradí, jak jsme se z manželem poznali. Video jsem dostala jako překvapení během svatební oslavy a autorem je právě můj manžel. Takové video můžete mít taky, je to bonusová služba, kterou nabízím na míru.

Ale pěkně po pořádku…

Po nespočtu emailů, sms, telefonátů, skypování, icq tedy tzv. lásce na dálku, jsme se konečně sestěhovali, následně po čtyřletém vztahu zasnoubili a nastalo (mnou již delší dobu očekávané) roční období plánování svatby. Svatební veletrh s mou družičkou, noční běsnění po svatebních webových stránkách, okukování výloh salónů, rady a tipy od všech kamarádů, čerpání inspirace odkudkoliv, i malinké předmanželské neschody.

Všeho bylo moc a času pořád méně, ale nebojte se, jako vždy se to stihlo… zázrak! O tom, jak to bylo přesně – o mých chybách, si můžete přečíst ZDE.

Svatbu jsme si naplánovali na letní prázdniny. Vzhledem k tomu, že žijeme v Praze a svatba byla ve  Stonavě – malebná obec ve Slezsku –  a oba máme prázdniny, bylo to ideální! Aby se vše stihlo vybrali jsme datum 23.8.2014, což, jak jsme později zjistili, bylo i datum sňatku manželových rodičů. Jak jsem již psala, čekal nás necelý rok příprav. Může se to zdát moc a vím, že se to dá stihnout i za měsíc, ale rok je přece jenom rok.

Vše můžete dělat postupně, v klidu a když víte co chcete, zavčasu to získáte.

Ve Stonavě jsme si pro obřad vybrali kouzelný evangelický kostel v čele s pastorem Vladislavem Volným, který přímo pro nás napsal a pronesl krásnou svatební řeč. Pro oslavu jsme si rezervovali dům PZKO, jelikož disponuje dostatečným prostorem, včetně zahrady s altánem a minigolfem. 

                Co dál?

Dle mého názoru, byly tyto dvě věci –  rezervace místa a datum – nejpodstatnější. Teď jsme mohli začít shánět, hledat a organizovat vše ostatní. Naštěstí máme milující rodiny a báječné přátele, kteří nám ochotně pomáhali.

Následoval výběr fotografa pro obřad a veselici. Zvolili jsme Norberta Dąbkowskiego, který je úžasný člověk a skvělý fotograf. Na posvatební fotografování nám byla doporučena Eva Plutová ze Zlína. Naše posvatební focení neprobíhalo ihned po obřadu, ale až za dva dny – možná trochu netypicky – ve zlínském divadle, kde jsme se poznali.

Fotografie jsou kromě toho, co si poneseme v srdci, zřejmě tou nejkrásnější připomínkou svatby.

Nedílnou součástí svatby je také hudba. Jelikož ji milujeme, v kostele nám hrál živě pan Zbyszek Glatz na saxofon, a také jsme si vytvořili 6 různých playlistů dle místa a času, kdy a kde se budou hrát. Hudba pro obřad, příchod hostů, gratulace, hlavní jídlo, „veneček“ – hudba do altánu, po dezertu a zábava z našich nejoblíbenějších, nejromantičtějších, nejšílenějších písní.

Nastal čas na výběr dortů, květin a občerstvení… až po věci „nezbytné“ jako je oblečení. Můj sen byl navrhnout si šaty sama či najít nějaké, které mě tzv. dostanou. Jelikož jsem nenašla šaty, ale úžasnou paní švadlenku Janu Večeřovou ze Zlína, volba byla jasná. Sehnala jsem si látku a dle mého přání mi paní Jana ušila bílé, krajkové, víceúčelové šatičky jen pro mě.

Doplnila jsem je bílými botičkami (velikost 42) z trhu v polském Těšíně a čelenkou do vlasů zn. Dr.Ga mé nejmilejší kamarádky a zároveň svědkyně Janičky. Abych byla dokonalá nevěsta se vším všudy, postaral se o mě v pohodlí domova salón Witová z Havířova

Abychom oba vypadali krásně, koupili jsme ženichovi v Polsku nový černý oblek a moderní dvojbarevný motýlek, boty u Bati a jako kreativní malý doplňek jsme zvolili manžetové knoflíky z Fler s osobním věnováním.

Nejchutnější svatební koláče s mákem, ořechy a jablky nám napekla paní Godulová. Prsteny máme vyrobené ze stříbra na míru z autorské kolekce Lubora Bauma z Ledče nad Sázavou.

Překvapením pro mě bylo objednané auto s báječným a nesmírně galantním řidičem panem Jiřím.  Za kameru se postavil strejda Tomek, který nás po svatbě obdaroval fantastickým svatebním filmem. Jako DJ a technický odborník nám pomáhal bratranec Tomek. Abychom měli co pít, zařídila mi družba bar na drinky a musím uznat, že míchané nápoje jako je například mojito, s blaženým úsměvem srkala i starší generace.

Nesmím zapomenout na cukrovinky mé babičky a sestřiček, které si hosté odnesli i jako výslužku… je toho opravdu nespočet, co všechno se muselo připravit. 

Sobota 23. 8. 2014 byl krásný slunečný den. Družičky s maminkou jely dodělat dekorace u vstupu do kostela a do altánu, tatínek mi připravil teplou koupel, snídani, a pak už šlo všechno strašně rychle. Dojely vizážistky, fotograf, rodina, ženich (ale viděli jsme se až u oltáře – doporučuji). Najednou bylo poledne a moje svědkyně Janička mě začala oblékat. Ani jsem nemrkla, bylo 13:55 a my vystupovali z auta před kostelem.

Byl to nepopsatelný pocit, plný kostel přátel, zvony, úsměvy, slzy, saxofon, slib, prsteny a polibek. Jsme manželé!

Bujarou oslavu do bílého rána nemusím snad nikomu popisovat. Jedním slovem to byla bomba. Končili jsme v pět hodin ráno znavení štěstím. Vše dobře dopadlo, jedlo se a pilo, zpívalo, tancovalo a i kdyby se snad stalo něco „špatného“, bylo to krásné a máme co vyprávět. A to byl jen začátek…

2 názory na “Divadelní veselka: Joanna & Miloš”

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *